Žernov – rotační mlýnek

žernov

žernov

Nedílnou součástí řemesel Keltů bylo kamenictví. Ač si to lidé neuvědomují, bez kamenných mlýnů na obilí by nebyla mouka, která tvořila hlavní složku jídelníčku keltů (chléb, placky, kaše atd.). Na území Čech se našlo několik dolů na kámen pro rotační mlýny (žernovy). Nejznámějším místem jsou Žernoseky u Lovosic. I kámen, který se na tyto nástroje nejlépe hodil získal jméno žernosecký porfyr a dodnes ho má obec Žernov ve znaku.

Mlýnek se skládá z několika částí. Hlavními jsou ležák a běhoun. Ležák, jak už napovídá název, je spodní kámen, který se nehýbe, a na něm spočívá Běhoun, který se rotací pohybuje kolem svislého čepu, který oba kameny drží na svém místě. V místě čepu bývají vysekané výklenky, jimiž propadá zrno mezi obě kamenné části. Díky rotaci běhounu a mírného sklonu se zrní postupně drtí a na vnější straně vypadává z mlýnku ven. Je to velice jednoduchý, ale efektivní princip zpracování zrna, který vydržel v podstatě nezměněné formě až do dnešních dní. Pouze ruční pohon nahradili později lopatky větrného mlýna nebo pohon mlýnského kola. Dnes jsou kameny poháněny elektromotory. V současné době neexistuje mnoho kompletních žernovů. V podstatě máme žernov z Bělušic, který je v teplickém muzeu a další je vystaven v expozici v Nasavrkách. Archeologové nejčastěji nachází jen samostatné kameny bez protějšku.


  Další řemesla ..