Oheň

Oheň již od dávného pravěku doprovází člověka. Je nedílnou součástí vývoje lidstva a především díky ohni se člověk dostal po řemeslné stránce až tam, kde je teď. Oheň však nestál jen za řemesly, ale i za samotným přežitím člověka. Ať ho už chránil před nepříznivými přírodními vlivy, tak dokázal zajistit i zásobu potravin na horší časy. Zpočátku člověk využíval nejspíše primitivnější techniky jako tření dřívek nebo kombinaci křesání například pyritu a pazourku či dvou křemenů. Později se dostal až k výrobě křesadel, díky nimž byl schopen rozdělat oheň v podstatě za pár vteřin. V době železné nastává opravdový zlom. I když bylo ohně zapotřebí i v době bronzové, v následující době se řemesla, u kterých je ohně zapotřebí, dostávají i mimo výrobní centra až na prostý venkov. Z archeologických nálezů víme, že každý větší dvůr či statek měl svého kováře a dokázal si nejspíš pálit i jednodušší keramiku. A k jakým řemeslům člověk vlastně oheň potřeboval? Jednalo se především o výrobu spojenou s metalurgií. Tavba železa, bronzu ale i zpracování drahých kovů jako bylo zlato či stříbro potřebné k narůstajícímu mincovnictví. Dále lidé potřebovali keramiku, která se také pálila. Byl potřeba i pro řemeslo, které nebylo tak lákavé – pálení dřevěného uhlí v milířích. Dřevěné uhlí nepotřeboval jen kovář, ale i žena v domácnosti k přípravě různých pokrmů. Oheň pomáhal i činit kůže a uchovávat maso na horší chvíle (uzení). Ale teď k samotnému používání křesadel ve starověku. Víme, že oheň byl natolik důležitou součástí přežití, že jeho výrobu musel nejspíš zvládat úplně každý. Musíme se vžít do pravěké či starověké Evropy plné vlků medvědů a dalších zvířat, které byly pro člověka nebezpečné a které oheň dokázal udržet v bezpečné vzdálenosti. Princip křesadla je jednoduchý. Jedná se o samotné křesadlo z uhlíkatého železa či oceli a pazourku. Křísnutím křesadla o pazourek se díky hraně na pazourku z ocílky oddělí špona s vysokou teplotou. Ta se zachytává do troudu. Ať už se jedná o práchno (zuhelnatělá textilie) nebo troud například z Troudnatce kopytnatého či chmýří z různých rostlin. Po zažehnutí troudu je dobré mít při ruce například březovou kůru, lipové lýko, suchou trávu nebo další snadno zápalné materiály. Poté už stačí jen oheň rozfoukat a mít připravený dostatek třísek slabých větviček, aby se oheň mohl pořádně rozhořet. Poté už zbývá jen mít dostatek dřeva na přiložení a večer se s přáteli sesednout kolem dokola a užít si pohodu.

Další řemesla ..